Některé země poznaly, že obchod s vodou může být velice výnosný. Dostatek kvalitní pitné vody má například Turecko, které si již plánuje stavbu podmořského vodovodu do Izraele, aby se vyhnulo územím Sýrie a Iráku. Což by ovšem mohlo vést ke sporům či dokonce k „vodní válce“. Podle Institutu pro výzkum otázek míru ve Stockholmu je 66 zemí (2,6 miliardy lidí), v nichž by mohla vést vodní krize k nestabilitě a válkám.
Globální trh spojený se zásobováním vodou, její úpravou a čištěním by mohl mít hodnotu až 800 miliard eur, což zaujalo koncerny jako je Siemens, Veolia, RWE a General Electric. Stejně výnosný je i trh s vodou balenou, kde koncerny Nestlé, Danone, Pepsi apod. dosahují obratu 30 miliard dolarů. Ještě vyšších obratů dosahují firmy zapojené do přímého zásobování vodou. Před čtyřmi lety dosáhly obratu ve výši 200 miliard a do roku 2010 by měly zvýšit svůj obrat až na 400 miliard eur.
Každý rok taktéž roste byznys s technologiemi na úpravu vody v průměru o 6%. Hlavními koncerny na trhu jsou Siemens, General Electric a ITT ovšem na globálním trhu mají zhruba 4% podíl, protože vlády zadávají své zakázky lokálním podnikům. S novými metodami získávání vody se to však může změnit. Například moderní technologie sloužící k odsolování vody mohou dávat i několik litrů vody. Jsou však velmi drahé a tak si je mohou dovolit jen bohaté země. Pro chudé země tu je levnější alternativa.
Jedna se však o malé zařízení určené pouze pro jednotlivce tak, aby mohl pít přímo ze zdroje čistou vodu zbavenou všech mikroorganismů a nečistot. To by velice pomohlo lidem v rozvojových zemích, kde přes 2,5 miliardy trpí špatnými hygienickými podmínkami. Na malárii a průjmová onemocnění umírá ročně přes 3 miliony lidí, z nichž by téměř polovina mohla být zachráněna, kdyby měla přístup k dostatku čisté vody a žila v lepších zdravotních a hygienických podmínkách. Chudé země tak ztrácejí až 8% svého hrubého domácího produktu kvůli zhoršování životního prostředí.