Inflace
Inflaci lze definovat jako ekonomickou nerovnováhu způsobující růst cen anebo, a to je v současné době častější definice, lze inflaci definovat jako růst cen. Inflaci měříme pomocí indexu spotřebitelských cen, ve zkratce CPI z anglického Consumer Price Index. Index spotřebitelských cen se měří na spotřebitelském koši, který zahrnuje zboží a služby nakupované domácnostmi.
Index obecně je ukazatel poměru dvou číselných hodnot. Cenové indexy vyjadřují poměr cenových hladin ve sledovaném období vůči danému základnímu období. Cenová hladina je vážený aritmetický průměr cen jednotlivých položek, tzv. reprezentantů.
Mimo index spotřebitelských cen existují i jiné cenové indexy. Mezi nejznámější patří index cen průmyslových výrobců (angl. zkratka IPPI nebo poněkud nepřesně PPI), který zahrnuje reprezentanty jako černé uhlí, textilní tkaniny nebo cement, index cen stavebních prací, který zahrnuje reprezentanty jako příprava staveniště, demolice nebo elektroinstalace, index cen zemědělských výrobců, který zahrnuje reprezentanty jako pšenice potravinářská, kukuřice krmná nebo odstavená selata.
Zvláštním cenovým indexem je implicitní cenový deflátor, který se používá při deflování hrubého domácího produktu.
Samotný procentní přírůstek cen je pak možno definovat jako rozdíl mezi cenovou hladinou ve sledovaném období a cenovou hladinou v základním období vydělený cenovou hladinou v základním období. Tento procentní přírůstek cen se nazývá míra inflace. Můžeme ho však snadno vypočítat jako procentní přírůstek CPI.
Meziroční inflace
Meziroční inflace je nejdůležitějším ukazatelem inflace a měří se pomocí meziročního indexu spotřebitelských cen, tedy jako cenová hladina ve sledovaném (běžném) období vůči stejnému období předcházejícího roku. To znamená, že hodnota meziročního CPI v srpnu 2001 se vypočítá jako cenová hladina v srpnu 2001 (čitatel) vůči cenové hladině v srpnu 2000 (jmenovatel), přičemž hodnoty v obou obdobích se zjišťují přibližně ke středu měsíce, tj. k 15.srpnu 2001 a k 15.srpnu 2000.
Meziměsíční inflace
Meziměsíční inflace se měří pomocí meziměsíčního indexu spotřebitelských cen, který se vypočítá jako cenová hladina ve sledovaném (běžném) měsíci vůči cenové hladině v minulém měsíci, tedy např. meziměsíční CPI v lednu 2001 se vypočítá jako cenová hladina v lednu 2001 vůči cenové hladině v prosinci 2000. (Meziměsíční CPI v únoru 2001 pak jako cenová hladina v únoru 2001 vůči cenové hladině v lednu 2001, atd.)
Míra inflace vyjádřená přírůstkem meziměsíčního indexu spotřebitelských cen v České republice v říjnu 2003: 0,1 %
Průměrná roční inflace
Průměrná roční inflace se vypočítá pomocí průměrného ročního indexu spotřebitelských cen. Používá se v právních předpisech – při valorizaci starobních důchodů nebo při výpočtu úrokových sazeb na státní dluhopisy. Jde o průměrnou veličinu, měřenou jako klouzavé průměry. Vypočítá se jako průměrná cenová hladina za 12 měsíců vůči průměrné cenové hladině v předchozích 12 měsících. Průměrný roční CPI v březnu 2001 se vypočítá jako průměrná cenová hladina za měsíce duben 2000 až březen 2001 vůči průměrné cenové hladině za měsíce duben 1999 až březen 2000. Většinou se však průměrná roční inflace udává za kalendářní rok (např. leden až prosinec 2000 vůči lednu až prosinci 1999). Takto počítaná inflace se pak využívá v oblasti práva.
Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen v České republice na konci roku 2002: 1,8 %
Pokud růst inflace je záporný (tedy CPI za sledované období je menší než jedna), pak mluvíme o deflaci, která se vyznačuje poklesem cen.
Dezinflací rozumíme děj, v jehož rámci dochází ke snižování inflace na nízké hodnoty. K dezinflaci došlo v České republice v minulých letech, kdy míra inflace (měřená meziročně anebo jako průměrná roční inflace) klesla z dvouciferné inflace (tj. 10 % a více) na hodnotu pod 1 %.
Čistá inflace je inflace očištěná od vlivu státních regulací, daňových úprav a jiných administrativních opatření ovlivňujících výši cen. To znamená, že růst ceny nájemného v bytech, které je státem regulované a jeho růst byl způsoben rozhodnutím ministerstva financí, se v inflaci promítne jejím zvýšením, zatímco na čistou inflaci nemá toto zvýšení nájemného vliv. Stejně tak zvýšení spotřební daně na naftu a benzín Parlamentem se v inflaci promítne, zatímco v čisté inflaci nikoli. Čistá inflace byla sledována Českou národní bankou, která pomocí ní stanovovala své inflační cíle. Je tomu tak proto, že čistá inflace je způsobena nákladovými nebo poptávkovými faktory, které je ČNB v rámci své monetární politiky schopna ovlivnit, zatímco inflaci způsobenou rozhodnutím výkonných nebo zákonodárných složek státu samozřejmě ovlivnit svojí monetární politikou nemůže. Obdobně jako čistá inflace je definována jádrová inflace. Rozdíl mezi čistou a jádrovou inflací spočívá v metodě výpočtu. Čistá inflace se měří na neúplném spotřebním koši, z něhož jsou vyloučeny položky s regulovanými cenami a položky s cenami ovlivňovanými jinými administrativními opatřeními. Položky, u kterých dochází k cenovým změnám z titulu daňových úprav, zůstávají součástí spotřebního koše, avšak vliv daňových úprav je eliminován. Jádrová inflace se měří na celém spotřebním koši po vyloučení vlivu změn regulovaných cen, daňových úprav a jiných administrativních opatření.
To platilo pouze do konce roku 2001. Od 1.1.2002 ČNB provádí své inflační cílení prostřednictvím standardní inflace.