Majetek podniku a jeho finanční krytí – rozvaha podniku
Aby podnik mohl zahájit svou činnost potřebuje k tomu mít finanční zdroje (kapitál, peníze). Zdrojem může být buď vlastní kapitál, nebo cizí kapitál (dluhy, závazky). Kromě řídících a výkonných pracovníků potřebuje dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek a materiál, ze kterého bude vyrábět. Toto může nazvat jako hospodářské prostředky. Jejich konkrétní složení označujeme jako majetek (majetek podniku, firmy), jejich souhrnné vyjádření v penězích jako aktiva. Majetek vyjadřuje to co podnik vlastní a finanční zdroje (kapitál) vyjadřují skutečnost komu to patří.
Písemný přehled obvykle ve formě účtu („T“), na jehož levé (debetní) straně je zachyceno konkrétní složení majetku podniku, tj. všechna aktiva a na pravé (kreditní) straně všechny kapitálové zdroje (prameny) tj. pasiva, se nazývá rozvaha (bilance) podniku. Z toho vyplývá i bilanční rovnice tzn. rovnost úhrnu majetku a zdrojů jeho financování. Aktiva=Pasiva
Rozvaha je statistickým přehledem o majetku podniku a jeho finančním krytí k určitému datu např. k 31.12. daného roku. Předpisy je stanoveno , kdy a k jakému datu musí podnik rozvahu sestavovat (měsíčně, ke konci roku – tzn. řádné rozvahy, při založení podniku počáteční rozvahu, při likvidaci podniku, fúzi a rozdělení podniku tzv. mimořádné rozvahy).
Porovnáním rozvah za dva po sobě jdoucí roky (období) umožňuje zjistit, jak se finanční situace vyvíjí a učinit potřebná dlouhodobá i krátkodobá patření k efektivnímu rozvoji podniku.
Při založení podniku se sestavuje počáteční rozvaha. Každá hospodářská operace (např. nákup materiálu, prodej výrobků) vyvolá změny v položkách rozvahy. Abychom nemuseli po každé operaci měnit rozvahu, je z položek rozvahy odvozena celá soustava účtů a to v souladu se stranami rozvahy účty aktivní a účty pasivní. Každá změna je zachycována dvakrát – jednou na levé straně má dáti a jednou na pravé straně dal. Tomuto zachycování hospodářských operací říkáme podvojné účetnictví. Každá operace má souvstažnost. Tzn. je zachycena vždy na dvou stranách.
Rozvaha sestavená ke konci účetního období (zpravidla k 31.12.) se označuje jako konečná rozvaha. Ta spolu s výkazem zisků a ztrát (výsledovkou) tvoří tzv. účetní závěrku.
Majetková struktura podniku
Majetkem se rozumí souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání. Tvoří jej dvě základní skupiny prostředků, které se liší dobou, po kterou slouží v provozu podniku, než se vrátí zpět do peněžní formy.
První skupinou je dlouhodobý majetek, druhou skupinou je oběžný majetek.
Dlouhodobý majetek
Je takový majetek, který slouží podniku dlouhou dobu (déle než jeden rok) a tvoří podstatu jeho majetkové struktury (zákonem přesně stanoveno co je dlouhodobý majetek). Člení se do tří základních skupin:
- Dlouhodobý nehmotný majetek: -tvoří různá oprávnění, jako jsou patenty, licence, autorská práva, software, obchodní značka. Povinně se sem zařazují položky, jejichž cena je vyšší než 60 tis. Kč.
- Dlouhodobý hmotný majetek: -je takový majetek, který je fyzicky zhmotněn a většinou slouží v podniku dlouhou dobu a postupně (až na výjimky) se opotřebovává. Poř. cena tohoto majetku je vyšší než 40 tis. Kč a délka upotřebení delší než 1 rok. V praxi se pak dlouhodobý hmotný majetek dělí ještě na movitý (lze ho přemisťovat, stroje, výrobní zařízení, dopravní prostředky) a nemovitý majetek (pozemky, budovy, stavby). Opotřebování tohoto majetku se přenáší ve formě odpisů do nákladů podniku. Odpisy jsou většinou fixní náklady, je nezbytné, aby podnik neměl žádné zbytečné budovy, stroje a výrobní zařízení.
- Dlouhodobý finanční majetek: -tvoří jej majetkové účasti podniku (podíly) v jiných podnicích, cenné papíry (akcie, dluhopisy), které podnik nakoupil jako dlouhodobou investici. Dlouhodobým finančním majetkem nejsou cenné papíry určené k obchodování. Do dlouhodobého majetku můžeme zahrnou i tzv. drobný dlouhodobý majetek, který je cenově pod stanovenými limity, ale má dlouhodobou povahu. Dlouhodobý majetek se pořizuje koupí, vytvořením vlastní činností, bezúplatným nabytím (darování), převodem atd.
Oběžný majetek
Dříve označovaný jako oběžné prostředky. Jsou to např. ve věcné podobě zásoby surovin, obaly, paliva, nedokončená výroba, hotové výrobky a zboží, materiál. V peněžní podobě jako hotovosti (šeky, ceniny, hotové peníze), peníze v bance, pohledávky (dosud neuhrazené faktury, které podnik vystavil svým odběratelům), krátkodobý finanční majetek (cenné papíry k obchodování). Oběžným majetek je neustále v pohybu tzn. obíhá – obrací se velmi rychle na rozdíl od dlouhodobého majetku. Oběžný majetek slouží i k úhradě závazků (dluhů) podniku. Jsou to především peníze, kterými podnik vyrovnává své závazky, nemá-li peníze musí použít i ostatní oběžný majetek nebo dlouhodobý majetek, pak ovšem již většinou zaniká. Schopnost jednotlivých aktiv přeměnit se rychle a bez větších ztrát na peněžní prostředky označujeme jako jejich likvidnost. Peníze jsou nejlikvidnějším majetkem, stroje, budovy jsou již méně likvidním majetkem. Likvidita podniku je výše splatných závazků podniku v poměru k výši likvidních aktiv. Likvidita podniku vyjadřuje schopnosti podniku uhradit své závazky v daných termínech. Likvidita je předpokladem finanční rovnováhy (stability) podniku. Je-li podnik trvale nelikvidní hovoříme o platební neschopnosti (insolvenci) Platební neschopnost je stav, kdy podnik není schopen platit dluhy v době, kdy jsou splatné. Dluhy jsou tak vyšší než realizovatelná hodnota aktiv. Nevýhodná je i nadbytečná likvidita, tj. vyšší stav likvidních prostředků než je jich potřeba. Obecně platí, že vyšší likvidita snižuje nebezpečí platební neschopnosti, ale současně snižuje výnosnost podniku (peníze v pokladně mají nulovou výnosnost, peníze na účtu velmi nízkou.). Výnos totiž zvyšují především nové stroje a technologie, nové druhy materiálů apod. tzn. málo likvidní aktiva.