Čistý domácí produkt (ČDP) je méně používaným ukazatelem než je HDP. ČDP na rozdíl od HDP nezahrnuje znehodnocení kapitálu (amortizaci), tedy odpisy. Korelace křivek HDP a ČDP je velmi vysoká, takže lze předpokládat, že ČDP roste nebo klesá obdobně jako HDP. HDP lze v praxi vypočítat rychleji než ČDP, což je důvod, proč se sleduje především HDP. Význam ČDP dále spočívá v tom, že v případě měření spotřební metodou nezapočítáváme do vzorce hrubé investice, ale čisté investice. Ty získáme tak, že od hrubých investic odečteme odpisy. Čisté investice udávají, kolik nových investic se vytvořilo navíc nad amortizované investice.
Měřením HDP, ať už metodou spotřební nebo výrobní, získáme hrubý domácí produkt nominální neboli hrubý domácí produkt v běžných (tržních) cenách. Takto získaná hodnota ovšem zahrnuje i zvýšení cen, způsobené inflací. Abychom mohli porovnat výši HDP v jednotlivých obdobích, potřebuje HDP upravit tak, jako by ceny v těchto obdobích byly stejné. Takto upravený HDP nazýváme HDP reálný neboli HDP ve stálých cenách. Úpravu HDP nominálního provedeme pomocí cenového indexu, který se nazývá deflátor HDP.
Cenový deflátor se vypočítá jako poměr cen položek (zboží a služeb) obsažených v hrubém domácím produktu v běžném období vůči cenám období základního.
Ve srovnání s indexem spotřebitelských cen jsou mezi těmito indexy tři základní rozdíly.
- Jednotlivým položkám jsou obdobně jako při výpočtu CPI přiřazeny určité váhy. Zatímco však v CPI jsou váhy jednotlivých položek (reprezentantů) stálé, u deflátoru HDP se váha jednotlivé položky odvozuje od množství, které bylo v běžném období vyprodukováno. Jedná se tedy nikoli o Laspayresův index, ani o jeho modifikaci, ale o Paascheův index.
- V deflátoru HDP je obsažena veškerá produkce vyprodukovaná v dané zemi, zatímco v CPI je zahrnuto pouze zboží a služby nakupované spotřebiteli.
- Do deflátoru HDP se zahrnuje pouze domácí zboží, zatímco do CPI se zahrnuje i zboží vyrobené v zahraničí.
Rozdíl mezi CPI a deflátorem je také v tom, že CPI se většinou udává jako řetězový index (např. meziroční, meziměsíční), zatímco deflátor se udává jako bázický index, tedy období určitého roku se stanoví jako základní období (např. rok 1995) a v dalších letech se deflátor počítá vůči tomuto základnímu období.
Platební bilance země
Platební bilance země zachycuje všechny peněžní toky plynoucí do země a ze země. Peněžní toky do země mají znaménko plus, toky ze země minus.
Peněžní toky do země a ze země se zachycují na několik základních účtů.
Na běžném účtu platební bilance se zachycují toky plynoucí z vývozu a dovozu zboží (obchodní bilance), vývozu a dovozu služeb (bilance služeb), příjmy a výdaje plynoucí z kapitálu, investic a práce, tj. úroky, dividendy a pracovní příjmy (bilance výnosů) a jednostranné převody bez odpovídající protihodnoty, tj. dary, výživné, penze, zahraniční pomoc, příspěvky, atd. (běžné převody).
Na kapitálovém účtu se zachycují především převody kapitálového charakteru (související např. s migrací obyvatelstva, promíjením dluhů) a převody nehmotných práv (patenty, licence, autorská práva).
Na finančním účtu se zachycují přímé investice, portfóliové investice a ostatní investice. Za přímé investice plynoucí do České republiky se považují vklady zahraničních subjektů do základního kapitálu českých společností dosahujícího nejméně 10% tohoto základního kapitálu (obdobně vklady českých subjektů do základního kapitálu zahraničních společností). Portfóliové investice jsou investice zahraničních subjektů do českých cenných papírů (a naopak), mimo těch, které spadají do přímých investic. Půjde především o investice do akcií (pod 10% ZK), do podílových listů, do dluhopisů. Ostatní investice jsou zejména půjčky a úvěry do a ze zahraničí.