Oproti vyspělým státům má Česká Republika vysoký podíl spotřeby vody. Globální spotřeba vody stoupla od roku 1950 téměř 3,5krát a v ČSSR v letech 1940 – 1990 až 4krát. Průměrná spotřeba na každého obyvatele je asi 1 500m3 vody. Kanada má 112 000m3 , Maďarsko pouze 600m3 na obyvatele a například Kuwait nemá prakticky žádnou sladkou vodu. Po roce 1990 došlo k poklesu spotřeby vody, což bylo způsobeno poklesem objemu průmyslové i zemědělské výroby a výrazným růstem cen vodného kvůli zrušení státních dotací pro vodovody a kanalizace.
Více než polovina vodních zdrojů neodpovídá státní normě. Může za to především zhoršené životní prostředí a destrukce krajiny. Alarmující jsou zejména zvýšené koncentrace organických látek. Nedostatkem pitné vody jsou postiženy i oblasti ČR, jejichž stav životního prostředí je vcelku příznivý, např. jihočeské okresy.
Prevence a řešení
Řešení nedostatku kvalitní vody spočívá především v mezinárodní koordinaci hospodaření s vodou. Mělo by se zamezit nadměrnému plýtvání vodou a snížit tak spotřebu. Vodní zdroje je třeba využívat efektivně s co největším užitkem. V některých částech Evropy překračují ztráty vody v důsledku úniků 40 procent celkových dodávek. Například přílišné zavlažování zemědělské půdy vede k následnému odpaření vody bez dalšího užitku. Je také nutné řešit úniky vody ve veřejných vodovodních sítích. Vlády by měly ve více zavádět plány řízení sucha a soustředit se spíše na předcházení rizik než na řešení krizí. Na obrázku níže je schéma využití pitné vody. Je zřejmé, že pitnou vodou se plýtvá tam, kde by se dala využít voda dešťová, což by při zavedení ve všech domácnostech po celém světě vedlo k efektivnějšímu využití vody jako takové.
Na vody dešťové se v poslední době díváme spíše jako na laciný zdroj užitkové vody, který je možno využít nejen pro zalévání zahrady, ale také může s výhodou nahradit až 50% vody používané v domácnosti, např. splachování, praní nebo úklid. Nejčastěji se využití dešťové vody uplatní tam, kde je vody nedostatek (málo vydatný zdroj pitné vody) a tam kde kvalita podzemní vody neumožňuje její použití z důvodů hygienických, nebo obsahu nevhodných prvků jako je vyšší obsah železa, manganu apod.