Monetaristé považují inflaci za jednoznačně škodlivou. A to i v případě, že růst inflace souvisí se snahou obnovit ekonomický růst. Inflace je podle monetaristů čistě peněžní jev, který souvisí s množstvím peněz v oběhu. Doporučují proto, zaměřit se na řízení množství peněz v oběhu. Množství peněz v oběhu se definuje pomocí peněžních agregátů. V České republice je nejdůležitější peněžní agregát M2 (peněžní zásoba).
Škola strany nabídky
Zaměřuje svoji pozornost na nabídkovou stranu – nabídku výrobních faktorů jako je práce a peníze. Nejznámějším přestavitelem této školy je Artur B. Laffer.
Lafferova křivka zachycuje vztah mezi mírou zdanění a daňovým výnosem. Na horizontální ose se vynáší míra zdanění v procentech a na vertikální ose daňový výnos v měnové jednotce, např. v korunách. Vychází z předpokladu, že daňový výnos roste pouze po určitou míru zdanění. Od této určité míry zdanění už daňová zátěž působí kontraproduktivně, ekonomická aktivita ustává, případně ekonomika přechází do tzv. šedé ekonomiky. Lafferova křivka začíná tedy v nule, tj. při nulové míře zdanění je nulový daňový výnos, při určité míře zdanění dosáhne daňový výnos vrcholu a od této určité míry zdanění daňový výnos začíná klesat a při stoprocentním zdanění je opět nulový.
Škola veřejné volby
Chováním jednotlivých subjektů ve veřejné oblasti se zabývá škola veřejné volby. K veřejné oblasti přistupuje obdobně jako k trhu. V tomto případě však nejde o trh se zbožím a službami, ale o trh politický, na kterém působí občané (voliči, spotřebitelé veřejných statků a daňoví poplatníci) a politici (zástupci občanů). Vedle těchto dvou hlavních skupin působí na politickém trhu další důležité skupiny jako jsou nátlakové skupiny a byrokraté. Škola veřejné volby se soustředí na zájem jednotlivce, který je podle této školy podstatou jednání jednotlivých subjektů, zatímco takové pojmy jako veřejný zájem a veřejné blaho jsou druhořadé. Zájmem politika je především být zvolen, podle toho tvoří svůj volební program, teprve po tomto hlavním zájmu je jeho vnitřní ideové přesvědčení. Nejznámějším představitelem školy veřejné volby je James Buchanan. Především s jeho jménem je spojena teorie dobývání renty – získávání výhod (např. ve formě dovozních omezení) na úkor ostatních.
Buchanan také dále propracoval teorii racionální ignorance – volič ocení nejvíce výhody, které se ho přímo dotýkají, neuvědomuje si (ignoruje) nepříznivý dopad udělení těchto výhod na ostatní (zemědělec ocení dotace do zemědělství, nerozpozná však škodlivé účinky deficitu státního rozpočtu, které poskytování těchto dotací způsobí). Teorii byrokracie rozpracoval William Niskanen – zájmem byrokrata je udržet si pravidelný plat, vliv, moc a společenské postavení. Následkem toho se byrokracie snaží udržet co největší rozpočet pro své úřady.
Další jev, kterým se škola veřejné volby zabývá, je logrolling (tzv. jánabráchismus), který se projevuje ve vzájemné podpoře reprezentantů voličů (poslanců), kterou projevují vzájemně pro své návrhy. Poslanec X podpoří svým hlasem výstavbu nové mateřské školky ve volebním obvodu poslance Y, poslanec Y na oplátku podpoří nový pavilon nemocnice ve volebním obvodu poslance X. A konečně teorém středového voliče (voliče mediána) dokazuje potřebu orientace politiků na voliče, kteří jsou uprostřed mezi vyhraněnými politickými idejemi (pravicí a levicí), pokud politikové chtějí vyhrát volby. Tolik krátce některé prvky ze školy veřejné volby.