Zastánci socialismu odmítají kapitalismus jako nespravedlivý společenský systém a prosazují kolektivní vlastnictví.
Asociacionisté prosazovali hospodářské komunity – asociace, jako základní hospodářskou jednotku v kolektivním vlastnictví. Asociacionisté se domnívali, že tyto asociace zvítězí v hospodářské soutěži nad soukromými podnikateli (kapitalisty) tím, že práce v asociacích bude pro dělníky více motivující.
Anarchisté se domnívali (a stále domnívají), stejně jako asociacionisté, že základem hospodářství by měly být společné komuny. Avšak obě skupiny se liší svým pohledem na stát. Anarchisté ho považují za zbytečný, ne-li škodlivý.
Henri de Saint-Simon se zabýval tím, co později bylo nazváno sociálním inženýrstvím. Toto sociální inženýrství dobře vystihuje funkce a složení tzv. Newtonovy rada, což měl být orgán, který nahradí vládu a parlament. NR se měla skládat ze tří komor: první komora měla být složena z 200 inženýrů a 100 umělců. Druhá komora se měla skládat ze 100 biologů, 100 matematiků a 100 fyziků. Třetí komora pak z velkých podnikatelů. Simon dále podrobně rozebíral pravomoci jednotlivých komor. Na rozdíl od předchozích dvou směrů Simon prosazoval státní centrální plánování. Politika se měla stát vědou.
Radikální podobu socialismu vytvořil Karl Marx. Spojil existenci soukromého vlastnictví s vykořisťováním. Podle Marxe dělník vytváří nadhodnotu, kterou nedostane zaplacenu a kterou si přivlastní kapitalista. V dalším vývoji (tj. po vydání prvního dílu Kapitálu v 60.letech 19.století) mělo docházet k větší a větší akumulaci kapitálu v rukou stále užší skupiny kapitalistů, oproti tomu dělníci měli být stále chudí a žít na hranici životního minima. Marxovy teze se nesplnily především z následujících důvodů: zvyšovala se poptávka po kvalifikované práci, tím rostl počet kvalifikovaných a lépe placených dělníků, navíc začala vznikat střední třída, která začínala být relativně majetná.
Neoklasická škola (marginalisté, lausannská škola, cambridgeská škola)
Marginalisté přinesli zásadní změnu pohledu na ekonomii tím, že se zaměřili na poptávkovou stranu trhu – tím se do jejich zorného pole místo kapitalisty dostal spotřebitel jako ústřední postava trhu. Marginalisté začali pracovat s omezenými zdroji a zabývali se jejich alokací, na rozdíl od klasiků, kteří se zaměřovali na růst zdrojů. Položili základy moderní ekonomické analýzy především tím, že začali pracovat s mezními veličinami. Odtud také jejich název (marginální = mezní). Podstatná část dnes používané ekonomické analýzy byla vytvořena marginalisty.
Ostatní směry
Rakouská škola
Záběr této školy překračoval hranice ekonomie. Představitelé rakouské školy (především pak Fridrich August von Hayek) se zaměřili na rozsáhlou kritiku socialismu a kolektivismu nejen z pozic ekonomických, ale i sociologických, psychologických a také právních. V ryze ekonomické oblasti je jedním z jejích hlavních přínosů prohloubení teorie hospodářských cyklů.
Poněkud nezávislé postavení v rámci Rakouské školy si vybudoval Joseph Alois Schumpeter, který přišel s teorií podnikatele jako inovátora. Inovace ve formě nových technologií, organizačních změn, atd. jsou „motorem“ hospodářské konjunktury. Recese pak podle Schumpetera není škodlivým jevem, nýbrž jevem ozdravným, při kterém dochází k odbourávání špatných investic. Po depresi nastává prostor pro nové investice do inovací, které opět navodí hospodářský růst.