Výrobní činnost v rozhodující míře ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků. Při přípravě výroby a ve výrobě samotné se rozhoduje o snižování výrobních nákladů, o zkracování dodacích lhůt, o zvyšování užitečnosti výrobků, o šíři sortimentu, které jsou v současné době považovány za hlavní konkurenční výhodu. Ve větších podnicích se výrobní činnost řídí, v čele stojí výrobní ředitel.
Výrobní činností podniku
Výrobní činností podniku rozumíme přeměnu výrobních faktorů (vstupů, inputů) ve statky tj. hmotné výroky (auta, stroje, počítače) a služby (např. opravárenské služby). Výrobky jsou vyrobeny dříve, než mohou být spotřebovány, služby jsou uskutečňovány při své spotřebě.
Výrobu je nutné vždy řádně připravit. Především v průmyslových odvětvích (např. strojírenství) samotné výrobě předchází předvýrobní etapa (konstrukční vývoj, technologická příprava výroby, zajištění materiálů, přípravků atd.).
Přeměna surovin ve výrobky probíhá jako výrobní proces, který se sestává z celé řady procesů pracovních (přímá účast člověka), automatických (bez přímé účasti člověka) a přírodních (působí přírodní síly, pro něž člověk připravil podmínky např. kvašení)
Samotnou výrobu ve výrobním podniku členíme na hlavní, vedlejší a doplňkovou výrobu. U hlavní výroby její výrobky tvoří hlavní náplň výroby podniku, vedlejší výroba zahrnuje výrobu polotovarů, náhradních dílů, doplňková výroba zpracovává odpady z hlavní a vedlejší výroby.
Podle počtu vyráběných druhů výrobků rozeznáváme výrobu kusovou, sériovou, hromadnou.
Výrobní program
Výrobním programem se rozumí druhová (sortimentní) skladba a objem výroby, které se mají v určitém období vyrábět. Základní informace o tom , co, kolik a pro koho vyrábět poskytuje marketing, který hledá volná místa na trhu i jiné příležitosti. Podnik neustále konfrontuje požadavky trhu se svými výrobními možnostmi, tj. výrobní kapacitou, která představuje maximálně možné celkové množství výrobků, které lze v podniku za určitou dobu vyrobit. Jedním z prostředků umožňujících zvětšování objemu výroby je konstrukční standardizace, tj. proces snižování počtu součástí, dílů, montážních skupin, a jejich sjednocování pro více druhů výrobků. Hlavním směrem standardizace je unifikace konstrukce tj. vytváření jednotného výrobku nebo součásti s cílem dosáhnou zaměnitelnosti součástí, dílů pro různé druhy a typy výrobků.
Množství podnikatelů si na začátku svého „byznysu“ neuvědomí jak velké je množství rizik, která jsou s danou činností spojené. Tyto rizika mohou být vyvolány z více činností v celkovém daném procesu řešení podnikatelské problematiky, nebo mohou být náhodné a v obou případech mohou vést až k likvidaci sro. Při tomto způsobu ukončení podnikání je však důležité (v každém zájmu podnikatele) aby byl zastoupen skupinou odborníků, nakolik tento proces je časově náročnější a vyžaduje informovanost a zorientovanost v dané problematice likvidace sro.